Český lukostřelecký svaz

Zpráva ze semináře trenérů ČLS 2015

 

21. - 22. 11. 2015 Nymburk

 

 

Celkově třetí seminář trenérů ČLS proběhl v tradičním listopadovém termínu ve Sportovním centru Nymburk. Letošní seminář byl zaměřen zejména na techniku střelby, kdy byla zpestřením návštěva a přednášky špičkového ukrajinského trenéra p.Sergeje Antonova.

 

Zpráva

 

Lukostřelba na Ukrajině, etapy vývoje lukostřelce– Sergej Antonov

 

  • P.Antonov na ukrajinské lukostřelecké scéně figuruje již několik let, nejprve jako úspěšný reprezentant a následně jako šéftrenér mužského týmu. Kromě své trenérské činnosti také přednáší lukostřelbu na Univerzitě ve Lvově.
  • Trénink lukostřelby je na Ukrajině často spojen s výukou na školách. Tím pádem mají jak velkou základnu dětí a mládeže, tak také dobré podmínky pro trénink a zajištění materiálu atd. V přípravě lukostřelce se snaží dosáhnout všestranného harmonického rozvoje osobnosti, rozvoje pohybových schopností a možností organismu, rozvoje morálně volných vlastností, formulování speciální přípravy, ovládání teoretických a praktických návyku potřebných pro trénování.
  • Přípravu lukostřelce dělí na čtyři (pět) etap:

➢     1.etapa  9-12let: Jedná se o přípravnou etapu, kdy se učí základy techniky. Zpočátku nácvik probíhá z velké části s gumou. Přípravná etapa by měla trvat 3 roky pro rozvoj pohybových schopností, získání základní fyzické síly a správných návyků v technice. Rozvoj by měl probíhat rovnoměrně – nenakládat příliš velkou zátěž abychom dítě nedeformovali (vývoj páteře, kloubů), důležitá je také kompenzace druhé strany zad, která nenatahuje luk. Důležitý je rozvoj všech pohybových schopností, avšak s rozvojem síly v tomto věku nakládat opatrně, posilovat s pomůckami a váhou vlastního těla (rovnoměrný vývoj všech svalů). V 1. roce této etapy střelec nestřílí závody, aby nebyl zatížen závodním stresem. Tréninky probíhají 2-3x týdně, po dobu 90 min. Vlastní lukostřelecký trénink by se měl délkou přibližovat školní hodině, aby dítě udrželo pozornost tj. 45min.

➢     2.etapa 13-16let: Etapa, kdy je cílem upevnění zdraví dětí, odstranění nedostatku fyzického rozvoje, budování fyzického potenciálu střelce a formování stabilního zájmu střelců o sport.  V této fázi je na rozdíl od první fáze příprava zaměřena na samotné střílení. Lukostřelec se již účastní závodů, ne však velkých národních a mezinárodních závodů.  Od čtvrtého roku střílení trénink probíhá až 6x týdně (1x denně), cca 8 hodin týdně.  Pozornost je zaměřena na specializaci lukostřelby.

 

➢     3.etapa 15-18let: V této době by měl lukostřelec mít perfektně zvládnuté základy techniky a je tedy možné začít nakládat jak po fyzické stránce, tak po stránce četnosti tréninků a závodů. Jelikož má za sebou již 7-8 let střílení, měl by být zralý a mentálně připravený účastnit se velkých závodů. Výsledkově se v tomto věku lukostřelci pohybují okolo 600bodů na WA720 70m. Tréninky probíhají 2x denně, 6x týdně. Tato fáze je také důležitá pro práci trenéra. Začíná se s plánováním přípravy, která podléhá závodům a zejména těm vrcholovým. V tréninku je důraz kladen na propracování střelcovi techniky. Výrazně se dále věnují rozvoji speciální síly. Jako jeden z přínosů speciální fyzické přípravy uvedl lepší vyrovnání se s povětrnostními podmínkami, kdy například v silném větru musí lukostřelec s plně nataženým lukem vydržet v postoji déle, než při běžném výstřelu atd. Mezi cviky pro rozvoj spec.fyzické síly řadí různé nátahy luku a výdrže.  V taktické přípravě je nutné naučit se střílet v různých povětrnostních podmínkách, zvykat si na sousedy na střelecké řadě a na jejich rozdílný rytmus nátahu luku a střelby, umět pracovat se zaměřovačem atd. V psychologické přípravě mluvil p. Antonov o tom, že by střelec měl být mentálně připraven odstřílet závod, měl by mít svou cestu, případně i rituály. Zmínil pojem poker face a jako příklad uvedl olympijského vítěze Viktora Rubana, na jehož výrazu ve tváři nikdy nepoznáte, jestli se mu v závodě daří nebo ne. Pro trenéra je důležité sledovat růst výkonnosti jeho svěřence. Je vždy lepší, pokud jde výkonnost nahoru postupně. Při strmém růstu se může stát, že přijde také strmější pokles což je pak pro sportovce demotivační. Svěřence bychom neměli tlačit k velkým výkonům a výsledkům, občas je naší prací brzdit je. Mírný pokles ve výkonnosti je však běžnou záležitostí, není třeba z toho dělat problém. Můžeme upravit trénink a hlavně svěřencovi vysvětlit, že je to běžný vývoj, ze kterého nemusí mít strach. Jelikož je to období s velkým tréninkovým a závodním zatížením je také potřeba kontrolovat pravidelně sportovcův zdravotní stav, doplňovat vitamíny a věnovat dostatek času regeneraci.

➢     4.etapa udržení vysoké výkonnosti reprezentanta: V této fázi už trenér nemá co střelce učit a jeho práce spočívá zejména v komunikaci na psychologické úrovni. Buduje si individuální vztah se sportovcem. Lukostřelec se zase učí samostatnosti. Tréninkový plán se staví střelci „na míru“, dle vrcholů v sezóně a preferencí. Sportovci se připravují jak individuálně tak skupinově. Soustředění probíhají v předzávodním období cca 12-16dnů. Je vždy rozděleno na úvodní část, kdy intenzita není ještě tak vysoká (střílí se cca 250šípů denně), následuje vrchol (cca 350šípů denně), a soustředění končí volnější částí (250, 200, 180 šípů denně).  V závodním období se věnují ladění luku a soustředění před závody jsou už kratší, cca 4-5dní.

➢     Závěr kariéry: Tato etapa ve sportovní kariéře se u nás příliš nepraktikuje. Na Ukrajině se jí však věnují a jde o pozvolný přechod střelce z vrcholové reprezentační úrovně na běžnou závodní či rekreační úroveň. U některých lukostřelců může dojít k úplnému konci kariéry nebo k přechodu k trenérské činnosti, jak se i stalo u p. Antonova.

 

Lukostřelecká technika - Sergej Antonov

  • Při nácviku jednotlivých částí techniky je značně využíváno gumy a dalších pomůcek. Trenér může prakticky vysvětlovat správné postavení jednotlivých částí těla, jako například usazení předního ramene, uchopením lukostřelcovi přední ruky a usazením ramene bez použití luku. Stejně tak může natahovat tětivu luku za střelce, aby střelec po vypuštění viděl reakci přední ruky atd. Je tedy doporučeno, aby trenér teoretický výklad techniky obohatil a vložil se aktivně do nácviku.
  • Dále byla probrána technika od postoje po vypuštění šípu s pomocí gumy. Aby bylo postavení nohou na metě pokaždé stejné, udělají se na zem značky dle střelcova postoje, střelec následně odejde ze značek a poté se musí dokázat vrátit na stejné místo, zatímco vizuálně kontroluje cíl, tedy terč. Postoj musí být rovný, váha rovnoměrně rozložena, klouby ramen a pánve ve stejné linii. Postavení hlavy rovné, v prodloužení páteře. Postavení paží – paže rozpažit, přední ruku držet a zadní ruku pokrčit v lokti a uložit pod bradu (několikrát vyzkoušet, také s dotykem na prstu na nos – uvědomění si správné polohy paží). Při nácviku uchopení tětivy, gumu uchopit tak, aby mohl fungovat tlak přední ruky. Uchopení tětivy/gumy může být hluboké až mělké, tětiva by však vždy měla být za posledním článkem prstů. Přednátah do lehkého napnutí tětivy/gumy, uvědomění si postavení levé ruky. Nátah do uložení, srovnání těla. Zasunutí pravé lopatky dolů, šíp a předloktí v jedné linii. Zápěstí táhnoucí ruky musí být rovné. Vypuštění tětivy lze trénovat s gumou pod nohou, guma při úklonu střelce do strany vyklouzne zpod prstů.  Zápěstí by mělo zůstat jako před výstřelem rovné, prsty přirozeně lehce pokrčené. Nemělo by v něm být napětí a při vyklouznutí gumy by zápěstí nemělo „ucuknout/uskočit“ do strany. Eventuálně se může guma zachytit za pevný předmět nebo druhý z dvojice drží gumu a střelec pouze natahuje, aby viděl postavení svého zápěstí.
  • Držení luku má tři varianty, vysoké, střední a nízké, nicméně oblast pod palcem je ta, přes kterou se vyvíjí tlak. Prsty ruky opřené o luk musí být uvolněné, nesmí chytat luk. Uložení tětivy může být jak na středu brady tak zboku brady, dále pak na středu nosu. Hlava se ani nezaklání ani ji nevystrkujeme dopředu nebo dolů. Třetím opěrným bodem je uložení pod bradou. Vzdálenost oka od tětivy by měla být vždy stejná. Mířit můžeme jedním okem nebo oběma, záleží na zvyku. Ostře pak vidíme mířidlo, za ním terč. Při uchopení tětivy by prsty neměly tlačit na šíp, aby nedocházelo k výškovým chybám v terči. Pokud prsty příliš tlačí na šíp, můžeme vyměnit kostku na chrániči prstů za širší. Spolu s pravou lopatkou, posunující se plynule dolů, dochází k plynulému vypuštění, táhnoucí ruka odchází v ose, podél linie šípu. Loket táhnoucí ruky by neměl směřovat ani dolů, ani nahoru, spolu s celou paží pokračuje v ose dál dozadu. Vypuštění může přijít až poté, co jsou uloženy všechny tři opěrné body.  V plném nátahu by na přetah mělo zůstat 2-3mm na hrotu šípu. Přední ruka po výstřelu odchází rovně ve směru výstřelu, nesmí odejít doprava (u praváka), případně může odejít mírně do leva (u praváka). Samotné vypuštění není konec výstřelu, pohyb pokračuje dál, napětí ve svalech se nesmí uvolnit.  Po výstřelu by měl střelec v této pozici vydržet pár sekund, než uvolní svalstvo a celý postoj. Důležité je, celý proces opakovat stejně. Výstřel by měl trvat od 3-5 sekund za optimálních podmínek. Více než 12 vteřin ve výstřelu je příliš, dochází k nedostatku kyslíku potřebného pro práci svalů.

 

Výzkumná práce – Sergej Antonov

 

  • Ve své disertační práci se p. Antonov sledoval 4 skupiny lukostřelců, které se podrobovali fyzickým testům a také testům ve speciální fyzické přípravě. Cílem bylo zlepšit model přípravy, díky němuž by se zvýšila výkonnost lukostřelců. Výsledky z výzkumu vedly ke změně ve fyzické přípravě, kdy se zavedl model zahrnující nárůst obecné a komplexní fyzické přípravy. Dalším doporučením bylo dodržovat cykličnost přípravy, nepřerušovat proces a systematicky plánovat jednotlivé cykly.

 

Kladkové luky a jejich specifika – Vladimír Brada

 

  • Divize kladkových luků je nedílnou součástí světové lukostřelby a i když je u nás rozvoj možná pomalejší než ve světě, je potřeba se i s touto kategorií začít důvěrněji seznamovat a napomáhat tak jejímu rozvoji. Vladimír Brada patří k české kladkové špičce a s námi se podělil o své zkušenosti a zajímavosti ze světa kladkové lukostřelby.  Vyjmenoval několikvýhod, které skýtá střelba s kladkovým lukem. Luk je vhodný pro střelce s krátkým nátahem, také s nedostatečnou sílou či malým vzrůstem. Odpadají u něj také problémy s vypuštěním díky mechanickému vypouštěči. Samotný luk má silové rozpětí minimálně 10 liber, takže při silovém vývoji lukostřelce není potřeba tak často měnit materiál. Kladkové luky jsou také vhodně pro sportovce s různými tělesnými postiženími. Existují také cvičné kladkové luky (Genesis), které nemají doraz ani zaměřovač, zároveň neroste síla v průběhu nátahu a proto jsou velmi vhodné jako cvičné luky pro začátečníky. Tyto luky navíc mají při síle 10ti liber rychlost jako 25ti librový reflexní luk.
  • Největší rozdíl proti luku reflexnímu je síla nátahu, kdy u reflexního luku tato síla narůstá, kdežto u kladkového luku se maximální síla nátahu po překonání kladek sníží až o 80% (maximální síla povolená pravidly na terčovou střelbu je u kladkových luků 60liber). Při výstřelu pak kladky sílu násobí, a proto je kladkový luk rychlejší než stejně silný reflexní luk. Většina kladkových luků má doraz, který se odvíjí od délky nátahu. Délku nátahu je nutné změřit přesně. Luky mají navíc další záměrný bod a to průhled v tětivě, který napomáhá k přesnějšímu míření. Čočka na zaměřovači může mít několikanásobné zvětšení. Na čočku lze nalepit kroužek či bod pro míření, kdy Vladimír doporučuje pro začínající střelce spíše kroužek. Světelné vlákno, které se používá i u zaměřovačů na reflexní luk, spíše používají v terénní nebo 3D lukostřelbě. Nedílnou součásti výbavy kladkového lukostřelce je vypouštěč. Existuje několik typů, vypouštěč připevněný na zápěstí (aktivace většinou ukazováčkem), vypouštěč do ruky (aktivace palcem nebo malíčkem) a tahový vypouštěč (ativace při rotaci táhnoucí ruky).
  • Princip techniky výstřelu je obdobný jako u reflexního luku, nicméně jsou zde určité specifikace. Postoj je úzký, tělo je mírně odkloněno od terče. Důvodem je potřeba posunout těžiště více na zadní nohu (60:40). Střelci z kladkového luku drží v plném nátahu těžkou váhu luku v přední ruce a naopak mají malou sílu na straně táhnoucí zadní ruky. Nejde se tedy rozepřít jako u luku reflexního, a proto si musejí pomoci právě mírně posunutým těžištěm. Přední ruka je lehce povolená, domíření vychází z paže. Pokud by byla paže napnuta, bylo by domíření náročnější a pohyb by vycházel z celé horní poloviny těla, což je nežádoucí. Z důvodu velké napínací síly luku není možné dělat přednátah, a proto se lukostřelec musí k tětivě natáhnout. V rámci nátahu luku do fáze kotvení se lukostřelec mírně zakloní a rozloží váhu dle výše uvedeného poměru. Důležitou informací bylo, že nelze se svěřencem pracovat a opravovat chyby aniž by byl v plném nátahu.

Z důvodu zaklánění se při nátahu luku není možné opravovat postoj, postavení předního ramene atd. Dalším důvodem je velké síla před překonáním kladek. V plném nátahu naopak střelec díky nízké síle vydrží déle a můžeme jej opravovat, rovnat atd. Samotný výstřel musí být stejně plynulý jako u reflexního luku.

 

Za komisi TMK bych chtěla poděkovat všem zúčastněným trenérům a také přednášejícím a překladatelům. Celý víkend se nesl v příjemném přátelském duchu. Příští seminář je naplánován na podzim 2016, o jeho přesném termínu a programu budou trenéři včas informováni. Program semináře bude tvořen také na základě námětů od zúčastněných trenérů.

 

V Prostějově dne 5.12. 2015

 

                                                                                     Hana Majarová

                                                                                      členka komise TMK ČLS

23.02.2017 (tk)
Přílohy