Marie Horáčková (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 631 bodů)
S lukostřelbou začala ve svých šesti letech, dnes bojuje o kvalifikaci na Letní olympijské hry 2020 v Tokiu. Marie Horáčková (22) je několikanásobnou mistryní České republiky v terčové, terénní i halové lukostřelbě a z olympiády strach rozhodně nemá. Jak probíhají její přípravy a zda má strach z konkurence nám pověděla v krátkém rozhovoru.
Začala jste se už nějak připravovat na olympijské hry? Změnil se například průběh Vašich tréninků?
Moje příprava na olympijské hry nezačala pouze letos, ale probíhá již několik let. Od nominace jsem se snažila poučit z chyb z přechozích sezón, dala jsem to dohromady a všechno to směřuje k něčemu, co vím, že funguje. Určitě ale nedělám žádné zásadní změny, protože ty většinou trvají déle, než se projeví. Pro mě je letošní sezóna spíše upevňující, nic neměním, ale pracuji na detailech.
Letošní Olympijské hry se konají v Tokiu, které je oproti nám o osm časových pásem dopředu. Nebojíte se, že by Vás to mohlo rozhodit?
Mám již s časovým posunem zkušenosti, byla jsem totiž v Šanghaji a nevnímala jsem to jako problém. Poslouchám tělo, když chce, aby se odpočívalo, tak spím a naopak. Navíc připravit se na časový posun asi ani není možný, takže se s tím každý musí popasovat přímo na místě. Určitě je ale výhodné přiletět pár dní před závodem.
Už víte, kdy byste do Tokia přiletěla v případě kvalifikace?
Zatím nevíme přesně kolik dní před olympiádou bychom přiletěli, to by po případné kvalifikaci záleželo na domluvě s Českým olympijským výborem. Většinou to ale bývá týden před samotnou soutěží.
Jaká je podle vás šance na kvalifikaci?
Co se týče ženské kvalifikace tak si myslím, že ta šance je docela velká, obzvláště pro družstvo, které letos máme. Troufám si říct, že je opravdu silné. Teď už je to spíše o tom, udržet nervy na uzdě. Ale šance tu rozhodně je.
Bojíte se konkurence během kvalifikačních závodů a případně na olympijských hrách?
V kvalifikačních závodech bude těžší projít přes Turkyně a Francouzky, ale jakmile si člověk stoupne na metu, tak jsou šance neskutečně rovny. My umíme střílet stejně dobře jako ony a pak už záleží jenom na tom, kdo to unese líp na nervech.
Na olympiádu se chystají samozřejmě ty největší špičky, jako je Korea, Holandsko a Itálie.
Jaké máte pocity z možné kvalifikace?
Zatím ještě nemáme olympiádu jistou, teprve se blíží kvalifikační závody, ale obrovsky se těším. A také si říkám, že by to mohlo dopadnout dobře.
Máte zkušenosti s dopingovými kontrolami?
Absolvovala jsem jak českou, tak zahraniční dopingovou kontrolu. Většinou je to náhodné, nikdy nevíme, kdy to přijde. Ale v případě kvalifikace na LOH se z nás stanou hlídaní sportovci. To znamená, že musíme hlásit, kde zrovna pobýváme a oni si nás můžou kdykoliv přijet zkontrolovat. Ten proces dopingové kontroly není příjemný, ale je to součástí sportu, takže to tak člověk musí brát.
Koho byste sebou chtěla vzít na olympiádu?
Jednoznačně tatínka, který je současně mým trenérem.
Co vás motivovalo cílit až na OH?
Je to jedno s druhým. Taťka je výborný střelec a mamka sama byla na olympijských hrách. Ale řekla bych, že je to sen každého sportovce.
Máte nějaké sponzory?
Osobně mě sponzoruje Plzeňský kraj a Nadační fond - Plzeňská lukostřelba. Dále máme obrovskou podporu ze strany Českého lukostřeleckého svazu. Financuje nám veškeré výjezdy, soustředění, ale i materiály. Bez pomoci svazu by reprezentanti rozhodně nebyli tam, kde jsou.
(Autor článku: Martin Rodigari)
