Český lukostřelecký svaz

Reprezentace

Rozhovor s lukostřelcem Karlem Neuwirthem o jeho olympijské přípravě

Karel Neuwirth (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 638 bodů) 

Je mu teprve dvaadvacet let a už bojuje o účast na olympijských hrách. Karel Neuwirth je studentem Vysokého učení technického v Brně a lukostřelbě se věnuje ve svém volném čase. Střílí patnáctým rokem a za tu dobu se mu podařilo získat nejeden úspěch. Pyšnit se může například titulem Akademický mistr České republiky.

 

V jednom rozhovoru z uplynulé sezóny jste zmínil, že trénujete čtyřikrát týdně. Je toto číslo aktuální i během Vašich příprav na kvalifikaci?

Ano, dříve to bylo čtyřikrát, teď se ale snažím trénovat pětkrát až šestkrát týdně.

 

Změnil jste v souvislosti s možným odletem na LOH ještě něco?

Připravuji se teď nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Jsem víc v klidu a snažím se nenechat se ničím příliš stresovat.

 

Nebojíte se změny časového pásma?

S tím jsem se zatím nesetkal, ale nebojím se toho. Počítám s tím, že bychom do Tokia přiletěli alespoň týden dopředu. Takže jistá aklimatizace by tam stoprocentně proběhla.

 

Zatím ale ještě nevíte, kdy by se tam letělo?

To takhle dopředu ještě nevím.

 

V létě jste se zúčastnil Letní světové universiády v Neapoli. Mluvilo se tam už o olympijských hrách?

V té době jsme byli zaměření na závod, který tam probíhal, takže o olympiádě se tam nemluvilo. Ale určitě jsem tam potkal některé lidi, kteří jsou už kvalifikovaní a na olympiádu poletí. Například střelec z Jižní Koreji, který byl výborný.

 

Myslíte si, že to bude v něčem podobné?

Organizace bude jistě velmi podobná. Proběhne nejprve kvalifikační závod a následně eliminace jednotlivců a družstev.

 

Jaké máte z možné účasti na LOH pocity?

Strašně rád bych se do Tokia podíval, byl by to pro mě velký úspěch. Takže se moc těším.

 

Kdo Vás teď trénuje?

Momentálně to je Martin Zahradník, lukostřelecký trenér tady ve Znojmě. Toho bych taky sebou chtěl vzít na olympiádu v případě, že bych se tam dostal.

 

Máte nějaké sparing partnery?

Mám kamarády, kteří se mnou chodí do posilovny a i na střelnici, neustále mě podporují. S nimi si také můžu kdykoliv zazávodit.

 

Co Vás vedlo cílit až na LOH?

Určitě to je jedna z těch nejvyšších met, každý by se tam chtěl podívat a zazávodit si po boku těch nejlepších.

 

Máte nějaké sponzory?

Zatím žádné sponzory mimo rodinu nemám, ale pociťuji jistou podporu ze strany Českého lukostřeleckého svazu. Ten mi částečně financuje lukostřelecké výjezdy a případně i potřebný materiál.

 

(Autor článku: Martin Rodigari)

11.03.2020

Soutěžit mezi nejlepšími, to je mojí motivací, říká lukostřelec Michal Hlahůlek

Michal Hlahůlek (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 653 bodů) 

Zisk zlaté medaile byl jeho snem již od malička. Čtyřiadvacetiletý Michal Hlahůlek konečně dostane šanci zabojovat o účast na největší sportovní událost roku 2020. Jak probíhají jeho přípravy?

 

Jak se připravujete na možnost účasti na Olympijských hrách v Tokiu?

Připravovat jsem se začal již od začátku zimní sezóny, v podstatě to je podobné jako obvyklá příprava na léto. Výrazně jsem omezil halové závody a více se věnuji fyzické přípravě, abych již od začátku letní sezóny byl na co nejlepších výsledcích. Prodloužil jsem si také pauzu před zimní přípravou, momentálně střílím na objemy a od druhé půlky únory začnu ladit přesnost. 

 

Odletět do Tokia znamená absolvovat přibližně patnáctihodinový let. Nebojíte se dlouhé cesty nebo následného časového posunu?

Určitě z toho strach nemám, do dalekých destinací létáme závodit dost často a většinou se tam přilétá s velkým předstihem, aby si člověk zvyknul a jet lag překonal. Takže si nemyslím, že by to byl problém.

 

Co se týče kvalifikačních závodů, nebojíte se konkurence?

Neřekl bych, že se bojím někoho konkrétně. Všichni jsou tam dobří a já, abych se dostal na olympiádu, je potřebuji porazit všechny.

 

Jaké máte ohledně možné účasti na olympiádě pocity?

Těším se moc. Navíc letošní sezóna je nabitá zajímavými závody, v dubnu letíme do Guatemaly. Bereme to jako velký přípravný závod, taková generálka před kvalifikacemi, které budou na Mistrovství Evropy a následně v Berlíně.

 

A jaká je podle Vás šance se kvalifikovat? 

Otázkou je, jak nám to v daný závod půjde, na téhle úrovni všichni střílí velice dobře. Bude záležet na štěstí a na tom, jak se člověk před závodem vyspí.

 

Kdo je Vašim trenérem?

Mojí trenérkou je Magdaléna Majarová, se kterou spolupracuji již od mých střeleckých začátků.

 

Máte nějaké sparing partnery?

Nejčastěji spolupracuji s Josefem Křesalou z našeho oddílu. Střílí velice dobře a je to rovnocenný soupeř.

 

Co Vás motivuje mířit tak vysoko?

Dostat se na olympiádu a mít možnost být mezi nejlepšími, to je mojí motivací.

 

Už jste v minulosti bojoval o místo na olympijských hrách?

Zatím jsem se nikdy tak daleko neprobojoval, takže letos to je poprvé.

 

Máte nějaké sponzory?

Zatím moc sponzorů k dispozici nemám, ale něco málo už se rýsuje, takže doufám, že to klapne. Bez sponzorů to je vždycky těžší. ČLS mě podporuje především materiálně, ale také mě pozval na soustředění do sportovního centra v Německu.

 

(Autor článku: Martin Rodigari)

 

27.02.2020

Když se dobře vyspím, může se stát cokoliv, říká lukostřelkyně Jana Cimická o svých šancích dostat se na olympiádu

Jana Cimická (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 609 bodů) 

Bude to deset let od doby, kdy vystřelila svůj první šíp. V současnosti bojuje o kvalifikaci na Letní Olympijské hry v Tokiu. Jana Cimická (25) nám prozradí, jak změnila svůj tréninkový plán a jaké má pocity z možné účasti na mezinárodní soutěži.

 

Začala jste se už nějak připravovat na olympijské hry? Změnil se například průběh Vašich tréninků?

Připravuji se již od října. Mám nový tréninkový plán, každý týden trénuji od pondělí do čtvrtka, v pátek mám volno, abych se zregenerovala, v sobotu závodím a v neděli opět odpočívám. V rámci tréninkového dne mám zhruba dvě až tři lukostřelecké jednotky a večer chodím do posilovny.

 

Olympijské hry se konají v Tokiu, které je oproti nám o osm časových pásem dopředu. Máte již zkušenosti s tak značným časovým posunem?

Osobně s tím zkušenosti nemám, ale ve škole jsme měli předmět zabývající se biorytmem člověka. V rámci výuky jsme se učili, jak se s časovým posunem vyrovnat, takže si myslím, že to zvládnu.

 

Jaké jsou podle Vás šance na kvalifikaci?

Zastávám názor, že když se dobře vyspím, může se stát cokoliv. Já pevně věřím, že to vyjde.

 

A nemáte strach z konkurence?

Konkurence je obrovská a já se rozhodně nevidím jako velký favorit. Ale právě v těchto okamžicích hraje velkou roli i štěstí. Člověku to může sednout a dokáže se postavit i těm nejtěžším soupeřům, jako jsou například Korejky.

 

Jaké máte pocity z probíhajících příprav a z možné účasti na LOH?

Já se moc těším a z celého procesu mám obrovskou radost. Vážím si toho, že mě Český lukostřelecký svaz přizval. Je to pro mě velká motivace pustit se do trénování ještě o něco víc.

 

Máte už nějaké zkušenosti s dopingovou kontrolou?

Ještě jsem žádnou dopingovou kontrolu neabsolvovala, ale hodně jsem o tom slyšela. Žiji zdravě, proto nemám důvod se toho obávat.

 

Máte nějaký lukostřelecký vzor?

Moc se mi líbí, jak střílí Bryony Pitman z Velké Británie.

 

Kdo Vás aktuálně trénuje?

Mojí trenérkou a současně dobrou kamarádkou je Tereza Brandová. To je také člověk, kterého bych sebou chtěla na olympiádu vzít.

 

Fungují u Vás nějací sparing partneři?

Trénuji s Petrem Zdráhalem a Davidem Drahonínským, kteří mě neuvěřitelně ženou dopředu, a zároveň s mojí trenérkou. Také máme prvoligový tým v Plzni, se kterým občas chodíme cvičit, a navzájem se podporujeme.

 

Co vás motivovalo cílit až na OH?

Jsem od přírody velmi ambiciózní člověk, na olympiádu jsem se chtěla dostat už od dob, kdy jsem začala střílet. Chtěla bych to dokázat.

 

Máte nějaké sponzory?

Mám sponzora z Německa společnost Asbachbogensport, který mi vyrábí tětivy, a zároveň dostávám dotace od města Horní Bříza. Podle okolností mě dotačně podporuje i Plzeňský kraj. Velmi významně mě podporuje také můj klub 1. LK Plzeň 1935. 

 

(Autor článku: Martin Rodigari)

21.02.2020

Šance na kvalifikaci tu rozhodně je, říká reprezentantka Marie Horáčková

Marie Horáčková (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 631 bodů)

S lukostřelbou začala ve svých šesti letech, dnes bojuje o kvalifikaci na Letní olympijské hry 2020 v Tokiu. Marie Horáčková (22) je několikanásobnou mistryní České republiky v terčové, terénní i halové lukostřelbě a z olympiády strach rozhodně nemá. Jak probíhají její přípravy a zda má strach z konkurence nám pověděla v krátkém rozhovoru.

 

Začala jste se už nějak připravovat na olympijské hry? Změnil se například průběh Vašich tréninků?

Moje příprava na olympijské hry nezačala pouze letos, ale probíhá již několik let. Od nominace jsem se snažila poučit z chyb z přechozích sezón, dala jsem to dohromady a všechno to směřuje k něčemu, co vím, že funguje. Určitě ale nedělám žádné zásadní změny, protože ty většinou trvají déle, než se projeví. Pro mě je letošní sezóna spíše upevňující, nic neměním, ale pracuji na detailech.

 

Letošní Olympijské hry se konají v Tokiu, které je oproti nám o osm časových pásem dopředu. Nebojíte se, že by Vás to mohlo rozhodit?

Mám již s časovým posunem zkušenosti, byla jsem totiž v Šanghaji a nevnímala jsem to jako problém. Poslouchám tělo, když chce, aby se odpočívalo, tak spím a naopak. Navíc připravit se na časový posun asi ani není možný, takže se s tím každý musí popasovat přímo na místě. Určitě je ale výhodné přiletět pár dní před závodem.

 

Už víte, kdy byste do Tokia přiletěla v případě kvalifikace?

Zatím nevíme přesně kolik dní před olympiádou bychom přiletěli, to by po případné kvalifikaci záleželo na domluvě s Českým olympijským výborem. Většinou to ale bývá týden před samotnou soutěží.

 

Jaká je podle vás šance na kvalifikaci?  

Co se týče ženské kvalifikace tak si myslím, že ta šance je docela velká, obzvláště pro družstvo, které letos máme. Troufám si říct, že je opravdu silné. Teď už je to spíše o tom, udržet nervy na uzdě. Ale šance tu rozhodně je.

 

Bojíte se konkurence během kvalifikačních závodů a případně na olympijských hrách?

V kvalifikačních závodech bude těžší projít přes Turkyně a Francouzky, ale jakmile si člověk stoupne na metu, tak jsou šance neskutečně rovny. My umíme střílet stejně dobře jako ony a pak už záleží jenom na tom, kdo to unese líp na nervech.
Na olympiádu se chystají samozřejmě ty největší špičky, jako je Korea, Holandsko a Itálie.

 

Jaké máte pocity z možné kvalifikace?

Zatím ještě nemáme olympiádu jistou, teprve se blíží kvalifikační závody, ale obrovsky se těším. A také si říkám, že by to mohlo dopadnout dobře.

 

Máte zkušenosti s dopingovými kontrolami?

Absolvovala jsem jak českou, tak zahraniční dopingovou kontrolu. Většinou je to náhodné, nikdy nevíme, kdy to přijde. Ale v případě kvalifikace na LOH se z nás stanou hlídaní sportovci. To znamená, že musíme hlásit, kde zrovna pobýváme a oni si nás můžou kdykoliv přijet zkontrolovat. Ten proces dopingové kontroly není příjemný, ale je to součástí sportu, takže to tak člověk musí brát.

 

Koho byste sebou chtěla vzít na olympiádu?

Jednoznačně tatínka, který je současně mým trenérem.

 

Co vás motivovalo cílit až na OH?

Je to jedno s druhým. Taťka je výborný střelec a mamka sama byla na olympijských hrách. Ale řekla bych, že je to sen každého sportovce.

 

Máte nějaké sponzory?

Osobně mě sponzoruje Plzeňský kraj a Nadační fond - Plzeňská lukostřelba. Dále máme obrovskou podporu ze strany Českého lukostřeleckého svazu. Financuje nám veškeré výjezdy, soustředění, ale i materiály. Bez pomoci svazu by reprezentanti rozhodně nebyli tam, kde jsou.

 

(Autor článku: Martin Rodigari)

18.02.2020

Mým cílem je provádět výstřel technicky správně, a pokud se mi to bude dařit, výborné výsledky přijdou také, říká lukostřelkyně Jindřiška Vaněčková

Jindřiška Vaněčková (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 648 bodů)

V minulém roce vytvořila nový český rekord na WA70 a stala se součástí reprezentačního týmu v terčové lukostřelbě. Jindřiška Vaněčková (30) spolupracuje s korejským trenérem a chystá se bojovat o místo na Letních olympijských hrách v Tokiu.

 

Jak nyní trénujete a v čem jste se změnila lukostřeleckou přípravu v letošní sezóně oproti minulé sezóně?

V loňském roce jsem nebyla členem terčové reprezentace a připravovala jsem se na vrchol v terénní lukostřelbě, kterým bylo Mistrovství Evropy ve Slovinsku.  Navíc moje loňská sezóna byla specifická tím, že jsem strávila období od ledna do června ve Švédsku. Když jsem si vybírala místo, kam v rámci projektu Erasmus vyrazím, jednou z podmínek bylo, aby v místě mé vysoké školy byl také lukostřelecký klub. Na výběr jsem měla Polsko, Rakousko, Turecko a Švédsko. Mě nejvíc zaujalo Švédsko a odletěla jsem do švédského města Umeå.

V letošním roce jsem nově součástí i reprezentace v terčové lukostřelbě, chystám se na závody Světového poháru v terčové lukostřelbě, ME v terčové lukostřelbě a v září na MS v terénní lukostřelbě. Takže letošní sezóna je úplně odlišná a nedá se srovnávat s tou minulou.

 

Proslýchá se o Vás, že trénujete s korejským trenérem, prozradíte mi, jak jste s ním navázala spolupráci?

Na mezinárodních závodech v terénní lukostřelbě jsem navázala kontakt s Anou Umer a ta mi vykládala o tom, že lukostřelecké centrum v Lausanne organizuje zajímavé tréninkové kempy pro střelce z reflexního luku, a doporučila mi, abych se tam zajela podívat. Poprvé jsem tam jela v roce 2018 rovnou z Mistrovství světa v Cortině, absolvovala jsem osmihodinový přejezd do Švýcarska a shodou okolností tam byl kouč Kim Hyung Tak. Tenkrát to fungovalo tak, že každý účastník měl svůj jeden a půl hodinový časový blok. Za tu krátkou dobu se mnou kouč udělal několik drobných změn, vcelku mi dávaly smysl a když jsem na nich pracovala přes zimu, tak se mi dařilo tyto změny aplikovat a viděla jsem posun. Proto mě potěšil email od kouče s pozvánkou, jestli nechci přijet na jeho letní školu. V červenci 2019 jsem odjela na čtrnáct dní do jeho letní školy v Koreji.

 

Jak probíhal trénink v korejské škole?

Trénink probíhal od devíti do šesti s pauzou na oběd. V devět hodin jsme měli být připravení, rozcvičení a rozstřílení na střelecké čáře. Trenér přišel a začal nás individuálně opravovat. Bylo tam kolem deseti účastníků. Přistupoval k nám velmi individuálně, hodně používal kameru na zpětnou vazbu a názorně mi vysvětloval chyby. Na základě toho jsme pokračovali ve změnách techniky v kotvení a upravil mi délku nátahu. Poté jsem řešila problém s tvrdostí šípů.

 

Přibližně měsíc po návratu z korejské školy jste vytvořila nový český rekord. Jak na tento závod vzpomínáte?

Nový český rekord jsem nastřílela na závodě ve Znojmě, kam jsem přejížděla ze soustředění v terénní lukostřelbě, které organizoval můj klub. Dorazili za mnou dva kamarádi ze Švédska, oba kluky jsme vzali na závod v České republice. Měli jsme štěstí na počasí. Bylo příjemně pod mrakem žádné velké horko. Cítila jsem se dobře. Až poslední sadu mi začalo docházet, o co hraju, a každý šíp z této sady byl boj.

 

Jak nyní trénujete a v čem se změnila lukostřeleckou přípravu s ohledem na Letní olympijské hry v Tokiu?

Během aktuální halové sezony kladu více důraz na fyzickou přípravu, díky spolupráci Českého olympijského výboru a Českého lukostřeleckého svazu jsem se dostala do Centra pohybové medicíny Pavla Koláře, kde mám možnost využít jejich kondiční trenéry, fyzioterapeuty, maséry, lékaře a veškeré vybavení a zázemí, které centrum nabízí. To mi hodně pomáhá. Když počasí dovolí tak si užívám strahovské střelnice. Nyní to vypadá, že se podaří dokončit kryté střílení na Střeleckém ostrově, takže budu mít brzy možnost střílet sedmdesát metrů z okna.

 

Jak často trénujete?

Snažím se střílet šestkrát týdně. V případě špatného počasí nebo nemožnosti trénovat v hale, o kterou se dělíme s ostatními oddíly, jsme si vytvořili doma provizorní střelnici a užívám si střelbu na šest metrů do kuchyně.

 

Kde bydlíte?

V panelovém domě. Je to bezpečné. Střílím proti zdi a při nejhorším to odnese šíp.

 

Jaké maté pocity ze svojí přípravy?

Příprava běží dle plánu, zapracovávám drobné změny v technice, které jsem si přivezla v prosinci z Lausanne. Myslím, že je to na dobré cestě.

 

Co Vás ještě čeká před kvalifikačními závody na Letní olympijské hry?

Chystám se do Guatemaly na Světový pohár. Zkušenost s většími závody mám hlavně v akademické lukostřelbě, kde jsem se účastnila jedné Univerziády a dvou Mistrovství světa. Myslím, že to ale není srovnatelné se Světovým pohárem, kde se představí velká lukostřelecká jména, která zatím vídám ve finálových soubojích v televizi a teď vedle nich budu stát. Bude to pro mě nová zkušenost.

 

Jakým střílíte lukem?

Momentálně střílím Hoytem Formula Xi a rameny MK Zest. Je to trochu neobvyklá kombinace.

  

Máte dva luky?

Ano, mám dva luky. Od svazu mám zapůjčený střed, zaměřovač a buton, zbytek je můj. Snažím se mít oba luky vyladěné stejně. Mám od výrobce stejná ramena. Už když jsme je testovali, tak jedny jsou utažené víc a druhé jsou utažené míň, abychom dosáhli stejné síly nátahu. Nikdy oba luky nebudou úplně identické. Je potřeba střílet oběma luky.

 

Koho vnímáte jako největší konkurenci s ohledem na boj o místa na Letních olympijských hrách?

Řekla bych, že každý, kdo ještě nemá vystřílenou kvótu, je konkurence. Další konkurencí jsem sama sobě.

 

Jak vnímáte konkurenci v českém týmu?

Každá máme šanci si vystřílet místo. Nejlepší by bylo nominovat se jako družstvo a můžeme bojovat o dvě medaile.

 

Jak vidíte Vaše šance na úspěch a získání místa na Letních olympijských hrách?

Šance jsou vždycky, pracuji tak, abych byla připravena na dvě stě procent. Nicméně je tam několik faktorů, které neumím ovlivnit, ať už je to počasí nebo příprava mých soupeřek, takže uvidíme, jak to vyjde.

 

Kdo je Váš trenér?

Momentálně trénuji s Martinem Vaňkem a Martinou Mackovou, které vděčím za lukostřelecké začátky. Ona mě naučila střílet. Dále spolupracuji s trenérem Kim Hyung Takem, jezdím za ním do Lausanne nebo do Koreji.

 

Máte nějakého parťáka na lukostřelecké tréninky?

Nejčastěji trénuji s Martinem Vaňkem, který je součástí reprezentace v kladkovém luku. Sama jsem se začala zajímat o střelbu z kladkového luku, abych mohla být oporou i já pro něj a mohla jsem mu pomoct.

 

Nemáte někdy ponorku, když jste partneři a zároveň se spolu aktivně věnujete lukostřelbě?

Ponorku nemáme, ale zásadně naše rodinné problémy řešíme na D1 nebo D5 (směje se). Po deseti letech vztahu se nám to daří skloubit.

 

Koho byste chtěla vzít s sebou na Letní olympijské hry, pokud byste se nominovala?

Vzala bych Martina Vaňka.

 

Co Vás motivovalo si nastavit LOH jako cíl?

Je to sen každého sportovce. Mým cílem je provádět výstřel technicky správně, a pokud se mi to bude dařit, výborné výsledky přijdou také.

 

Máte nějaké triky, jak zvládnout případnou aklimatizaci v místě konání Letních olympijských her?

Mě se lépe létá na východ. Už teď vím, že prvních čtrnáct dní v červenci strávím v Koreji, kde mám domluvený tréninkový kemp, takže pokud by se mi povedlo nominovat na Letní olympijské hry, znamenalo by to pro mě pouze dvou hodinový let do Tokia. Navíc Jižní Korea a Japonsko jsou ve stejném časovém pásmu. . Více než časový posun řeším počasí, bude tam vysoká vlhkost, doporučovali nám chodit hodně do sauny, abychom byli zvyklí na vysokou vlhkost a teploty.

 

Máte nějaké partnery a sponzory, kteří Vás podporují?

Dlouhodobě mě podporuje Městská část Praha 13, Český lukostřelecký svaz mi přispěl nemalou částkou na přípravu. Vysoká škola ekonomická mě podporuje v rámci programu podpory sportu při studiu. Dále bych zmínila možnost navštěvovat Centrum sportovní medicíny Pavla Koláře, za což vděčím Českému olympijskému výboru. V oblasti sportovní výživy a doplňků stravy spolupracuji se Sponserfood.CZ a Starlife. Dále mě podporuje společnost Ramrods, čekám na stabilizátory, které jsou na cestě z USA. Společnosti Beiter K&K Archery mi dodávají lukostřelecký materiál. V poslední době se mi podařilo navázat novou spolupráci s firmou TRU Ball/AXCEL Archery, mám od nich zaměřovač. Významná je také podpora mojí rodiny.

 

Autor článku: Tereza Zahálková

Rozhovor se konal dne 8. 2. 2020

14.02.2020

Když se to nepovede, tak si z toho nebudu lámat hlavu, když se to povede, tak budu šťastný, říká o možné nominaci na kvalifikační závody na Letní olympijské hry v Tokiu lukostřelec Tadeáš Kalvas

Tadeáš Kalvas (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 643 bodů)

Účast na Letních olympijských hrách patří mezi jeho sny a nyní mám možnost změnit svůj sen ve skutečnost. Tadáš Kalvas (29) se rozpovídal o přípravě na nominační závody a trénování s týmovými parťáky Erikem Ebermannem a Honzou Vožechem.

 

Jak se Vám daří? Jak se připravujete?

Mám zdravotní obtíže, zablokovala se mi záda, nyní jsem objednán na rehabilitaci a fyzioterapii. Jinak se připravuji se jedenkrát v týdnu v posilovně a třikrát až čtyřikrát v týdnu na střelnici. A k tomu normálně pracuji a mám nějaké další povinnosti, takže tréninku nedávám úplně tolik, kolik by si to zasloužilo.

 

Jaké profesi se věnujete?

Dělám konstruktéra, vyvíjím formy pro plastové díly. Zaměstnavatel mi vychází vstříc, protože mohu v průběhu dne odejít, absolvovat lukostřelecký trénink ještě za světla, poté se vracím do práce a za tmy dokončuji pracovní povinnosti. 

 

Změnila se nějak Vaše příprava s ohledem na to, že budete usilovat o účast na kvalifikačních závodech na Letní olympijské hry v Tokiu?

Ano, určitě oproti loňské sezóně, kdy jsem přes zimu nestřílel venku v podstatě vůbec, jsem letos absolvoval v hale možná 5 tréninků a převážně střílím venku. S kluky, Honzou Vožechem a Erikem Ebermannem, jsme si postavili na střelnici vytápěný stan a máme možnost trénovat dlouhé vzdálenosti v podstatě kdykoliv. Doufám, že na jaře se moje pracovní povinnosti uklidní a budu se moct více věnovat tréninku.

 

Vy se více soustředíte na terénní lukostřelbu, v minulé sezóně jste zaznamenal úspěch na Mistrovství Evropy v terénní lukostřelbě. Jak tento šampionát hodnotíte?  

Na Mistroství Evropy v terénní lukostřelbě jsem obsadil 11. příčku. Tento závod vnímám jako úspěch, nastřílel jsem si tam osobní rekord. Je pravda, že se venku více věnuji terénní lukostřelbě a upřímně jsem ani nepočítal, že bych se letos na jaře mohl prát o účast na kvalifikačních závodech na Letní olympijské hry v Tokiu. Byl jsem tam přizván, i přesto, že nejsem součástí reprezentačního týmu. Bylo mi to vysvětleno tak, že jsem byl přizván, abych doplnil tým. Je pravda, že mi šla výkonnost nahoru, takže teoretická šance, abych mohl na Mistrovství Evropy jet, tam je, ale nějak s tím moc nepočítám. Beru to spíše tak, že jsem sparing partnerem pro Honzu a Erika. Na druhou stranu jsem jednou řekl, že se o účast na Mistrovství Evropy poperu a teď tomu podřizuji všechno, ale vím, že kluci jsou na tom lépe.

 

Jaké máte další cíle pro tuto sezónu?

Mám cíl obhájit titul na Mistrovství České republiky v terénní lukostřelbě a dále se chystám na Mistroství světa v terénní lukostřelbě, které se koná na konci září, kde bych chtěl skončit mezi patnácti nejlepšími lukostřelci.

 

Jak vnímáte konkurenci v rámci českého týmu?

S ohledem na to, že jsem vloni nenastřílel reprezentační limity, jsem v nominačních závodech malinko v nevýhodě. To mi nevadí, s tím souhlasím. Vím, že papírově je nade mnou sedm lidí, nicméně přes zimu se mi díky tréninku a změně techniky čísla trochu zvedají a myslím, že bych mohl mít teoretickou šanci dostat se mezi nejlepší tři lukostřelce u nás a myslím, že bych mohl s kluky jet. Já tomu věřím a budu k tomu tak přistupovat.

 

Jaké máte pocity z Vaší přípravy?

Tím, že bojuji od spodu, tak ode mě není nic očekáváno. Když se to nepovede, tak si z toho nebudu lámat hlavu, když se to povede, tak budu šťastný.

 

Absolvoval jste někdy dopingovou kontrolu?

Ano, byl jsem dvakrát testován, pokaždé negativně. Obojí bylo na MČR v hale, jednou jsem vyhrál a podruhé mě náhodně vybrali.

 

Jakým lukem střílíte?

Mám nově od Českého lukostřeleckého svazu střed od Hoyta Xceed a Velos ramena. Záložní luk mám WinWin Inno Max a ramena X-tour. Je v plánu dokoupit druhý Hoyt, abych měl dva stejné luky. Určitě je to rozdíl střílet s jedním a druhým lukem. Na terénní se hodí mít dva stejné luky, na závodech není čas ani možnost na trati něco opravovat, vadná součástka, nebo nejlépe celý luk se musí vyměnit a pokračovat v okruhu.

 

Nově jste tedy přešel na luk Hoyt, jste s ním spokojený? Vnímáte nějaký rozdíl oproti luku od společnosti WinWin?

Myslím si, že i právě díky novému luku Hoyt jdu bodově nahoru. Hoyt se mi snáz testuje, už od první chvíle s ním mám lepší soustřel. Celý luk má jinou geometrii, jiné naklopení ramen a má více prostoru v oblasti butonu a pro založení šípu. Podle mě i tohle může mít svoji roli.

 

Jak máte silný luk?

Tahám 44 liber.

 

Kdo je Váš trenér?

Honza Šípek.

 

V klubu jste s více lukostřelci na podobné lukostřelecké úrovni, pomáhá Vám to v tréninku?

Určitě, musím říct, že kluci jsou jeden z hlavních důvodů, proč tu lukostřelbu dělám. Parta u nás v klubu je skvělá, moc rád trávím s kluky čas na střelnici, protože mám náročnou práci a potřebuji občas vypnout a bavit se, a to mi s kluky na střelnici jde.

 

Koho byste chtěl sebou na olympiádu?

Určitě bych vzal Honzu Šípka.

 

Přemýšlel jste o tom, jakým způsobem byste zvládl aklimatizaci v místě konání Letních olympijských her?

Od mládí mám dost nepravidelný režim spánku. Předpokládám, že časový posun by na mě neměl takový dopad. Sám rád cestuji a nikdy to na mě nezanechalo žádné stopy. Více se bojím horka a vlka, s tím bych mohl mít větší problém, protože horko nemám moc rád.

 

Máte nějaké partnery nebo sponzory, kteří Vás podporují v lukostřelecké přípravě?

Rád bych zmínil Plzeňský kraj, který mě podporuje dlouhodobě, dále bych uvedl svého zaměstnavatele Stäger Inovac Packaging s.r.o., který mi umožňuje trénovat, kdy já potřebuji a mám volnější pracovní dobu. A samozřejmě nesmím zapomenout na 1. LK Plzeň 1935, který do mě investuje nemalé peníze.

 

Jak Vás podporuje Český lukostřelecký svaz?

Od Českého lukostřeleckého svazu mám nový luk, dále pro nás svaz zajištuje například soustředění, které proběhne příští týden v centru u Beitera.

 

Autor článku: Tereza Zahálková

Rozhovor se konal dne: 5. 2. 2020

11.02.2020

Pochopil jsem, že pokud chci být lepší než ostatní, musím pracovat víc než ostatní, říká lukostřelec Erik Ebermann o svých lukostřeleckých začátcích

Erik Ebermann (nej. výsledek na WA70 v sezoně 2019: 659 bodů)

S lukostřelbou začal před třemi lety a velmi rychle se stal jedním z nejlepších lukostřelců u nás. Erik Ebermann (31) je držitelem českého rekordu na 2x70 metrů. Svěřil se nám, co stojí za jeho úspěchem a jak se připravuje na kvalifikační závody na Letní olympijské hry v Tokiu.

 

Jak jste se dostal k lukostřelbě?

Nejdříve jsem hodně dlouho mluvil o tom, že se mi lukostřelba líbí, objevil jsem japonské kyudo (tzn. cestu luku), které mě velmi okouzlilo, protože se používá k meditaci. Shodou okolností jsem se v té době rozešel s přítelkyní a rozhodl jsem se zkusit meditovat lukostřelbou. Koupil jsem si svůj první luk asi za dvanáct stovek a šel na pole střílet do balíku slámy. Po měsíci jsem poznal, že potřebuji nějaké vedení a našel jsem 1. LK Plzeň 1935.

 

Velmi rychle jste začal dosahovat vysoké výkonnosti, v roce 2018 jste se stal držitelem českého rekordu na 2x70 metrů ve výši 665 bodů.  Čím myslíte, že to je?

Dodnes sám úplně přesně nevím, myslím si, že v tom závodě, kdy jsem nastřílel český rekord, jsem měl hodně štěstí. Na druhou stranu jsem pochopil, že pokud chci být lepší než ostatní, musím pracovat víc než ostatní. Uvědomil jsem si, že pokud budu chodit střílet třikrát v týdnu, budu na tom stejně jako ostatní.

 

Jak často jste trénoval?

V té době jsem chodil do práce na směnný provoz, takže jsem chodil střílet i sedmkrát v týdnu
a stala se z toho u mě trochu závislost, hodně mě to bavilo. Později jsem začal pracovat s tréninkovým plánem a zařadil jsem do svého střílení systém. Nyní trénuji dvoufázově, dopoledne chodím cvičit a odpoledne střílím. Za dobu co střílím, už vím co na mě funguje.

 

Když jste byl malý, jakým sportům jste se věnoval?

Od malička až do osmé třídy jsem dělal hokej, poté jsem zkoušel box a aikido. Později jsem se začal věnovat posilování, chtěl jsem mít pevné tělo.

 

To jste měl ideální fyzický základ, abyste mohl být v lukostřelbě úspěšný, nebo se pletu?

Ano, pomohla mi síla, kterou jsem měl. Já jsem vždycky cvičil více technicky. Nešlo mi o to, kolik zvedám, ale abych cvičil správně a ten sval, který se má procvičit, pracoval tak, jak má. Tohle, si myslím, člověka naučí ovládat konkrétní svaly a pohyb, který potřebuje.

 

Pomohlo Vám to osvojit si správnou lukostřeleckou techniku?

Nemyslím si, že střílím technicky krásně, ale střílím účelně a vím, co přesně mám dělat a co mám cítit během výstřelu, aby byl proveden správně. Tohle asi úplně tolik lidí u nás nemá.  

 

Změnila se nějakým způsobem Vaše příprava v letošním roce s ohledem na možnou účast na Olympijských hrách v Tokiu?

Oproti minulé sezóně se přidalo ve všem. Když probíhá venkovní sezóna, tak cvičím méně. Nyní cvičím třikrát týdně. K blížícím se závodů plánuji intenzitu cvičení snižovat. Spíše potřebuji trénovat lukostřeleckou techniku. Chtěl jsem přes zimu přibrat, což se povedlo, mám nahoře šest kilo. Před zimou jsem utáhnul luk o šest liber, nyní tahám čtyřicet šest liber, a nese to své ovoce. Silnější luk umí pohltit více chyb.

 

Jak vnímáte své šance uspět na kvalifikačních závodech? Nebojíte se konkurence?

Nedávno jsem viděl zprávy od kolegů, kteří byli na soustředění u Beitera. Povedlo se jim nastřílet hezká čísla, tak to člověka trochu znervózní, jelikož já takové srovnání nemám. Nestřílel jsem svůj tréninkový závod už hodně dlouho, protože neuznávám rekordy na tréninku. V rámci reprezentace vnímám, že problémem české lukostřelby je, že si moc nevěříme.

 

Spolupracujete s psychologem?

Ne, já ne. Nepocítil jsem potřebu si někoho najít. Jsem psycholog amatér. Rád se vrtám sám v sobě a neustále přemýšlím.    

 

Vnímáte nějakou konkurenci mezi ostatními týmy, kteří usilují o účast na LOH v Tokiu?

Ano, určitě konkurence je obrovská. Silné týmy např. Turecko nebo Francie také nemají zajištěné kvóty na LOH v Tokiu. Uvědomuji si, jak je pro nás těžké se tam dostat, ale zároveň si myslím, že to není nemožné.

 

Jakým lukem střílíte?

Střílím lukem Wiawis Nano TFT, nyní mám dva. Druhé madlo jsem dostal od Českého lukostřeleckého svazu. Myslím, že tohle všichni lukostřelci pochopí, ale oblíbenější je můj první luk. Čím víc úspěchů jsem s ním zažil, tím víc jsem si s ním udělal vztah. Pro mě můj luk získal duši.

 

Kdo je Váš trenér?

Jan Šípek.

 

V klubu máte více střelců na podobné úrovni. S kým trénujete?

Přes zimu trénuji nejvíce s Honzou Vožechem. Na střelnici jsme si postavili stan, je to naše oáza klidu, většinou se tam sejdeme jen ve dvou. Mezi sadami si děláme legraci a když střílíme, tak
se soustředíme na střílení. Máme v klubu skvělou partu. Občas stane, že se mi na tréninku nedaří a chtěl bych jít domů, nakonec tam kvůli klukům vždy zůstanu.

 

Proč jste si nastavil LOH v Tokiu jako cíl?

Přiznám se, že jsem vůbec netušil, že bych mohl mít možnost bojovat o Tokio už teď. Před dvěma lety mi Honza Šípek po dvou hezkých výsledcích splňujících limit do reprezentace začal více povídat o české lukostřelecké reprezentaci a já jsem si pomyslel, že možnost účastnit
se kvalifikačních závodů na LOH v Tokiu je pro mě moc brzo. A byl jsem i trochu naštvaný, protože další LOH je ve Francii, a tam jsem už byl. Do Japonska jsem se vždycky moc chtěl podívat.

 

Cesta do Japonska trvá patnáct hodin. Připravujete se, jak zvládnout přesun co nejlépe?

Myslím si, že to pro mě velký problém nebude. Vloni jsme oblítali všechny mezinárodní závody, co jsme zvládli, a mám zkušenost podobným s letem do Šanghaje. Ano, nebudu lhát, ten let mě trochu přizabil. Když už se člověk dostane na olympiádu, tak ten stav mysli je úplně jiný, s tímhle bych si hlavu nelámal.

 

Máte nějaký trik, jak se dát po dlouhém letu rychle do pořádku?

Ano, jdu spát.

 

Přemýšlel jste, koho byste si vzal jako doprovod na olympiádu?

Určitě bych vzal Honzu Šípka. Ví, co mi má kdy říct.

 

Máte nějaké partnery nebo sponzory?

Sponzory nemám, dostávám dotace od města Plzně a pak mě štědře podporuje Český lukostřelecký svaz, který nám umožnil čerpat finanční částku na přípravu. Dále bych rád poděkoval 1. LK Plzeň a Honzovi Šípkovi, bez nich bych nemohl být tam, kde jsem. Lukostřelecký klub 1. LK Plzeň mě vloni zaměstnal a tím mi umožnil se lépe připravovat, byl to pro mě významný krok vpřed.

 

Autor článku: Tereza Zahálková

Rozhovor se konal dne: 1. 2. 2020

08.02.2020

K nominačním závodům přistupuji s respektem a bojovným sportovním srdíčkem, říká lukostřelec Jan Vožech

Jan Vožech (nej.výsledek na WA70 v sezoně 2019: 639 bodů.)

S lukostřelbou začal v roce 2000, nyní se Jan Vožech (30) chystá na nominační závody na Letní olympijské hry v Tokiu 2020. Honza se s námi podělí o informace, jak změnil svoji přípravu a koho vnímá jako svoji konkurenci.

 

Lukostřelbě se věnujete už delší dobu, co Vás motivovalo se do toho opět pustit naplno?

Luk držím v ruce už dvacet let, moje výkony různě kolísaly, jednou to bylo nahoru, po druhé zase dolů. Nicméně z mého pohledu jsem se dostal do tak špatného střílení, že bylo potřeba s tím něco udělat. Jeden směr je skončit a druhý je začít něco dělat.

 

Jak probíhá Vaše příprava před kvalifikačními závody na LOH v Tokiu? Změnilo se něco?

Změnilo se toho hodně, přípravu jsem začal už před rokem. Sezóna 2019 byla testovací, díky tomu jsem zjistil, co bylo v přípravě kamenem úrazu. Výrazně jsem se z toho poučil a teď trénuji chytřeji. Netrénuji velké objemy.

 

Jak vypadá Váš běžný trénink?

I přes zimu trénuji na venkovní střelnici. V klubu máme možnost střelby na dlouhé vzdálenosti z krytého přístřešku. Po práci navštívím střelnici, tam si odstřílím, co mám, a vyřeším např. různé chyby v technice nebo opravy materiálu. Je to trénink, který mě posouvá o krok dál.

 

Jaké máte cíle na tuto sezónu?

Jeden z cílů jsou Letní olympijské hry v Tokiu. Není malých cílů, nicméně je potřeba nad nimi přemýšlet. Kvalifikace na olympijské hry je můj obrovský cíl a je to sen každého sportovce. Po olympijských hrách bych nerad skončil. Chtěl bych předvést lepší formu na mezinárodních závodech, než tomu bylo do teď.

 

V čem vidíte chyby v přípravě v minulé sezóně?

U mě se jednalo o kombinaci pracovního vytížení, nesrovnalostí v hlavě a nerozumného trénování. To je myšleno tak, že když mi to zrovna na tréninku nešlo, tak jsem střílel o to víc. 

Bylo to kontraproduktivní.

 

Pracujete na psychologické přípravě?

Ano, po minulé sezóně jsem se poučil, že to sám nezvládnu. Od ledna jsem začal spolupracovat s koučkou, občas se s ní vídám a pracujeme na tom, jak si udržet pořádek v hlavě a jak se dostat ze špatných situací.

 

 

Koho vnímáte jako konkurenci v možné kvalifikaci na LOH v Tokiu?

Nejdřív vnímám konkurenci v rámci našeho týmu. V širším výběru nás je osm střelců a pouze tři pojedou na kvalifikační závody na LOH v Tokiu. Všechny ty kluky znám, každý má svoje silné a slabé stránky. Já k tomu přistupuji tak, že všichni jsou obrovská konkurence. V celosvětovém měřítku je ta konkurence ještě větší, ale já věřím, že se dá porazit každý. K nominačním závodům přistupuji s respektem a bojovným sportovním srdíčkem.

 

Jaké máte pocity ze svojí přípravy?

Vzhledem k tomu, že moje forma se nyní lepší, tak mi to přináší více radosti. V halové sezoně jsem vynechal závodění, závodní stres si nechám na venkovní sezónu a už se na to těším. Jsem typ, který ve chvíli kdy střílí, tak z toho mám radost a když sedím doma, tak bych zase šel střílet. Jsem ten typ, který nad tím přemýšlí dvacet čtyři hodin denně.

 

Jakým lukem střílíte?

Mám ten nejlepší luk na světě, HOYT, který je dvě sezóny starý.  Nyní vlastním kompletní dva luky úplně stejně nastavené.

 

Máte nějaký více oblíbený?

Momentálně preferuji můj černý luk, mám z něj lepší pocit.

 

Kdo je Váš trenér?

Jan Šípek.

 

Je výhoda, když můžete trénovat s Erikem Ebermannem společně?

Ano, je to výhoda. Mám trenéra, se kterým si rozumím, a kluky, se kterými si také skvěle rozumím. Fungují jako velká podpora, ať už psychická nebo fyzická. Máme společnou fyzickou přípravu.

 

Už jste přemýšlel, kdo byste s sebou případně vzal na LOH do Tokia?

Je to jednoznačně můj trenér, který za mnou stojí a někdy mě překvapuje, že vidí chyby, které já ani necítím.

 

Co Vás motivovalo nastavit si LOH jako cíl?

Těch věcí je asi víc, první není asi ani motivace, ale je to sportovní sen. Možná jsem to slyšel u ostatních sportovců, tak se mi to zakotvilo v hlavě. Sám bych chtěl být motivací pro střelce, kteří začínají nebo se jenom chtějí posunout dál. Další motivací je moje rodina a můj táta. Táta mě vždycky podporoval a není moc podobných hezkých pocitů, jako když táta řekne, že je na mě pyšný. A poslední motivací je to určitě moje ego, chlapské ego, a chuť něco si dokázat.

 

Cesta do Tokia trvá patnáct hodin, jak byste se vyrovnal cestou a časovým posunem?

Přiznám se, že jsem nad tím ještě nepřemýšlel, ale z minulé sezóny máme s Erikem zkušenost se závodem v Šanghaji. Já jsem se s tím vyrovnával trochu déle, trvalo mi to skoro týden. Nicméně mám i podněty, co jsem mohl udělat lépe. Pro mě je ještě brzo nad tím přemýšlet, ale nemyslím, že by to byl kámen úrazu.

 

Máte nějaké partnery nebo sponzory?

Největší dlouhodobou podporu mám v klubu 1. LK Plzeň 1935, ještě nade mnou nezlomili hůl. Obrovskou podporu mám ve svém zaměstnavateli SUDOP Praha a.s., který mě finančně přispívá a umožnil mi upravit můj pracovní poměr na tři čtvrtě úvazek, takže mám každý den navíc dvě hodiny na trénování.

 

Jakým způsobem Vás podporuje svaz?

Minulý rok jsem nesplnil reprezentační limity, takže v letošní sezóně v reprezentaci nejsem, ale díky výsledkům blízkým reprezentačním limitům se mohu účastnit nominačních závodů. Za to moc děkuji a vidím v tom větší podporu, než je materiální nebo finanční.

 

Autor článku: Tereza Zahálková

Rozhovor se konal dne: 1. 2. 2020

05.02.2020