Jan Vožech (nej.výsledek na WA70 v sezoně 2019: 639 bodů.)
S lukostřelbou začal v roce 2000, nyní se Jan Vožech (30) chystá na nominační závody na Letní olympijské hry v Tokiu 2020. Honza se s námi podělí o informace, jak změnil svoji přípravu a koho vnímá jako svoji konkurenci.
Lukostřelbě se věnujete už delší dobu, co Vás motivovalo se do toho opět pustit naplno?
Luk držím v ruce už dvacet let, moje výkony různě kolísaly, jednou to bylo nahoru, po druhé zase dolů. Nicméně z mého pohledu jsem se dostal do tak špatného střílení, že bylo potřeba s tím něco udělat. Jeden směr je skončit a druhý je začít něco dělat.
Jak probíhá Vaše příprava před kvalifikačními závody na LOH v Tokiu? Změnilo se něco?
Změnilo se toho hodně, přípravu jsem začal už před rokem. Sezóna 2019 byla testovací, díky tomu jsem zjistil, co bylo v přípravě kamenem úrazu. Výrazně jsem se z toho poučil a teď trénuji chytřeji. Netrénuji velké objemy.
Jak vypadá Váš běžný trénink?
I přes zimu trénuji na venkovní střelnici. V klubu máme možnost střelby na dlouhé vzdálenosti z krytého přístřešku. Po práci navštívím střelnici, tam si odstřílím, co mám, a vyřeším např. různé chyby v technice nebo opravy materiálu. Je to trénink, který mě posouvá o krok dál.
Jaké máte cíle na tuto sezónu?
Jeden z cílů jsou Letní olympijské hry v Tokiu. Není malých cílů, nicméně je potřeba nad nimi přemýšlet. Kvalifikace na olympijské hry je můj obrovský cíl a je to sen každého sportovce. Po olympijských hrách bych nerad skončil. Chtěl bych předvést lepší formu na mezinárodních závodech, než tomu bylo do teď.
V čem vidíte chyby v přípravě v minulé sezóně?
U mě se jednalo o kombinaci pracovního vytížení, nesrovnalostí v hlavě a nerozumného trénování. To je myšleno tak, že když mi to zrovna na tréninku nešlo, tak jsem střílel o to víc.
Bylo to kontraproduktivní.
Pracujete na psychologické přípravě?
Ano, po minulé sezóně jsem se poučil, že to sám nezvládnu. Od ledna jsem začal spolupracovat s koučkou, občas se s ní vídám a pracujeme na tom, jak si udržet pořádek v hlavě a jak se dostat ze špatných situací.
Koho vnímáte jako konkurenci v možné kvalifikaci na LOH v Tokiu?
Nejdřív vnímám konkurenci v rámci našeho týmu. V širším výběru nás je osm střelců a pouze tři pojedou na kvalifikační závody na LOH v Tokiu. Všechny ty kluky znám, každý má svoje silné a slabé stránky. Já k tomu přistupuji tak, že všichni jsou obrovská konkurence. V celosvětovém měřítku je ta konkurence ještě větší, ale já věřím, že se dá porazit každý. K nominačním závodům přistupuji s respektem a bojovným sportovním srdíčkem.
Jaké máte pocity ze svojí přípravy?
Vzhledem k tomu, že moje forma se nyní lepší, tak mi to přináší více radosti. V halové sezoně jsem vynechal závodění, závodní stres si nechám na venkovní sezónu a už se na to těším. Jsem typ, který ve chvíli kdy střílí, tak z toho mám radost a když sedím doma, tak bych zase šel střílet. Jsem ten typ, který nad tím přemýšlí dvacet čtyři hodin denně.
Jakým lukem střílíte?
Mám ten nejlepší luk na světě, HOYT, který je dvě sezóny starý. Nyní vlastním kompletní dva luky úplně stejně nastavené.
Máte nějaký více oblíbený?
Momentálně preferuji můj černý luk, mám z něj lepší pocit.
Kdo je Váš trenér?
Jan Šípek.
Je výhoda, když můžete trénovat s Erikem Ebermannem společně?
Ano, je to výhoda. Mám trenéra, se kterým si rozumím, a kluky, se kterými si také skvěle rozumím. Fungují jako velká podpora, ať už psychická nebo fyzická. Máme společnou fyzickou přípravu.
Už jste přemýšlel, kdo byste s sebou případně vzal na LOH do Tokia?
Je to jednoznačně můj trenér, který za mnou stojí a někdy mě překvapuje, že vidí chyby, které já ani necítím.
Co Vás motivovalo nastavit si LOH jako cíl?
Těch věcí je asi víc, první není asi ani motivace, ale je to sportovní sen. Možná jsem to slyšel u ostatních sportovců, tak se mi to zakotvilo v hlavě. Sám bych chtěl být motivací pro střelce, kteří začínají nebo se jenom chtějí posunout dál. Další motivací je moje rodina a můj táta. Táta mě vždycky podporoval a není moc podobných hezkých pocitů, jako když táta řekne, že je na mě pyšný. A poslední motivací je to určitě moje ego, chlapské ego, a chuť něco si dokázat.
Cesta do Tokia trvá patnáct hodin, jak byste se vyrovnal cestou a časovým posunem?
Přiznám se, že jsem nad tím ještě nepřemýšlel, ale z minulé sezóny máme s Erikem zkušenost se závodem v Šanghaji. Já jsem se s tím vyrovnával trochu déle, trvalo mi to skoro týden. Nicméně mám i podněty, co jsem mohl udělat lépe. Pro mě je ještě brzo nad tím přemýšlet, ale nemyslím, že by to byl kámen úrazu.
Máte nějaké partnery nebo sponzory?
Největší dlouhodobou podporu mám v klubu 1. LK Plzeň 1935, ještě nade mnou nezlomili hůl. Obrovskou podporu mám ve svém zaměstnavateli SUDOP Praha a.s., který mě finančně přispívá a umožnil mi upravit můj pracovní poměr na tři čtvrtě úvazek, takže mám každý den navíc dvě hodiny na trénování.
Jakým způsobem Vás podporuje svaz?
Minulý rok jsem nesplnil reprezentační limity, takže v letošní sezóně v reprezentaci nejsem, ale díky výsledkům blízkým reprezentačním limitům se mohu účastnit nominačních závodů. Za to moc děkuji a vidím v tom větší podporu, než je materiální nebo finanční.
Autor článku: Tereza Zahálková
Rozhovor se konal dne: 1. 2. 2020
